Nedávno  jsem poslouchal rozhovor na ČRO 2 s psychoterapeutem Mgr. Janem Kulhánkem (JK). Zjistil jsem, že jsem psychicky narušen – příliš šetřím a bráním manželce, aby kupovala zbytečnosti dětem – těch 1 000 autíček by už mohlo stačit, ne? Sedm poznámek k zamyšlení. Několik poznámek přidal Jaroslav Gall (JG).

To, jak zacházíme s penězi ovlivňuje vztahy v rodině

JK: Přílišná spotřeba nebo přílišné spoření je psychická porucha!  Molièrův Lakomec a brutální škudlení nebo ať vydělám, kolik vydělám, vždycky mi to stačí akorát.

JG: Obě varianty jsou extrémy, které ničí vztahy. Nemáme na nic nebo můžeme si dovolit vše, je v důsledku sebezničující. Na eMiminu je k tomu 7 diskusních skupin celkem s 774 příspěvky….

1- Kapesné ano nebo ne?

JK: Ano, pro děti, které chodí do školy. Kapesné na drobnosti. Cíl je, aby se učilo hospodařit a taky si něco ušetřit. Přirozenou jemnou cestou poznávat hodnotu peněz.

JG: Přes příklady. Např. 1 autíčko = 3 zmrzliny. Manipuliativní otázka pro dítě: „Co si vybereš?“

2- Platit dětem za práci?

JK: Vyluxování, úklid v pokojíčku….? 10 Kč za umyté nádobí? Nebo zdarma Služba rodině, jako např. posekání zahrady, umytí auta? Pokud by neplnili svoje povinnosti – nebát se sáhnout na kapesné.

JG: Dnes je vše dostupné „TADY A TEĎ“. Pohádka (youtube), hračka, zmrzlina, atrakce pro děti, mobil, pc hry,…. Realita, za jak dlouho na vše vydělám? Den, měsíc, rok,…? Tedy málokdy TADY  a TEĎ. Umění odložit dětem spotřebu může být v dospívání a dospělosti zásadní!

 

3- Den shopping? Je strávení víkendu v nákupním centru porucha?

JK: Je to fajn. Ženy to milují. Nicméně je to špatný návyk pro děti. Po čase to však začne být stereotyp, začnou mít pocit, že život je prázdný….

4- Šetřím, šetřím a pak koupím nějakou blbost

JK: dědeček šetří na sobě – na potravinách, na oblečení….Ale pro děti nakoupí elektroniku, aby jim dopřál…Když si člověk někde ubírá, má deficit, tak jednou za čas si někde chce dopřát.

Např. lidi, kt. drží diety, odpírají si a pak spořádají lednici. Na dietu v tu chvíli nejsou „zralí“

5- Jak si zachránit manželství?

JK: Dohady o penězích jsou nejčastější třecí plochy v partnerství. Co chybí nejčastěji: vzájemná komunikace a respekt. Když to nefunguje přirozeně, tak o tom alespoň mluvit, sdílet mezi sebou obavy.

Př.: Manžel vyčítá manželce, že příliš utrácí – za oblečení, za biopotraviny,…

Proč to ON dělá?

• Úzkost, že neutáhnou hypo,
• Různé návyky (strachy) z dětství,
• Není zvyklý si na sebe nic kupovat

Co s tím? Sepsat si do čísel, kolik mám výdaje, odstoupit od pocitů, podívat se, jak to funguje v např. ročním horizontu, případně oddělit si účty.

6- Odměna za vysvědčení?

JK: Ano, ale nepřehnat to, nerozmazlovat je!

Sledovat, jak to utratí? Ano, ale neprudit je, jinak to před námi budou schovávat. Aby to nebrali jako projev nedůvěry, ale spíš jako rodičovská pomoc. Nebýt tak urputný, ctít jejich soukromí. Na začátku jim to třeba tolik nepůjde – postupně je to učit.

7- Stresuje hypotéka?

JK: Dokáže to napáchat paseku, nezřídka končí u psychologa. Vede nás k tomu rácio – mít dobrý přehled! Znát své nutné výdaje, normální výdaje, mohu si to dovolit nebo ne?Emotivní důvody – udělat si radost, nebo naopak úzkost, bude mi to chybět.  Obsedantní jednání jednoho z partnerů není výjimečné. To už je porucha, často se vyskytuje u mužů – měl by se skoro léčit, nicméně podíl na tom mají oba dva z partnerů. Když si žena něco koupí a řekne mu to zpětně – zvyšuje to jeho nedůvěru. Potřeba mít věci pod kontrolou, někdo jí má celkem silnou.

Bonus

Zdědil jsem to po otci? Na to odpovídá korejský hitmaker PSY ve svém klipu DADDY.

Zdroj obrázků: TheStocks.