Jak učit děti šetřit v krizových dobách? Rozhovor v ČT Sama doma ze dne 15.9.2022. Moderátorka ČT: Jana Havrdová.
Videozáznam rozhovoru zde. Odpovědi čtenářům zde nebo níže.
ČT: “Krize se zakousla hluboko do našich peněženek. V době, kdy rodiče musí otáčet v ruce každou korunu, je
nutné učit šetřit i děti. Často děti nerozumějí termínu šetřit, jak tedy začít s vysvětlení, co je šetření?”
JG: “Znamená to přípravu na dvě věci. Za prvé: na horší časy. Tzn. jako to dopadne v autě, když nemáte v kufru rezervu. Nebo na kole bez pumpičky/lepení, když vyjedete na výlet a nemáte vodu ani svačinu a není po cestě bufet, nebo když nemáte lékárničku a něco se přihodí. Za druhé: na plány a cíle, budoucí potřeby. Vlastní bydlení, vzdělání dětí, dražší koníčky, cestování apod.”
ČT: “Možná bychom mohli začít u dětí mladšího, předškolního věku, přiznejme si, že často ustoupíme, když dítě žadoní o sladkost, či drobnou hračku, povolíme s tím, že nás to nezruinuje, jak s malými dětmi mluvit o šetření?”
JG: “Přes to, čemu rozumějí a jsou pro ně emočně důležité. Např. hračky, autíčka, plyšáky, nebo lákadla jako zmrzlina či hot dog. Nebo dětské postavičky a hrdinové (superman, apod.). Využívat zkrátka inspiraci v okolí.”
ČT: “Je potřeba začít děti učit znát cenu peněz už v předškolním věku, a co by měly chápat? Jak s nimi mluvit o penězích, o tom kde se berou a zač se utrácejí?”
JG: Dám příklad. Nedávno se mě mladší syn po návštěvě hračkárny zeptal: “Tati, proč tam nejsou ty hračky zadarmo?” Moje odpověď zněla: “Byl jednou jeden ostrov. A tam, místo peněz používali mušle. Ale ne jen ta ledajaké mušle. Rybář na trhu získal mušle když prodal ryby, mohl si pak opravit loď nebo střechu u truhláře. Když truhlář potřeboval novou sekeru, mohl si za mušle nakoupit kov na výrobu sekery. Bez mušlí by rybář musel sebou nosit ryby a za práci truhlářovi by mu platil rybami ale kolik jich denně sní truhlářova rodina…?”
ČT: “Kdy je čas seznámit děti se skutečnými penězi, a lze to formou hry? Pozná tak dítě, co si může dovolit a kolik mu ještě zbývá?”
JG: “Já myslím, že v šestinedělí je ještě brzo…:). Ale začal bych, když s dítětem chodíte nakupovat. 1 chleba pro celou rodinu stojí stejně jako sladký nápoj pro malé dítě…Máme 400 Kč, a seznam priorit a jdeme do obchodu. Některé obchody mají pípák, kde si dáváte do košíku věci samy, hlídáte tak cenu. Dále při hrách, kde je třeba strategické myšlení. Např. Dostihy a sázky, Monopoly, Finanční svoboda, Cashflow a podobné hry.”
ČT: “Jak je potřeba jít dětem příkladem ? Mluvit o výdajích, které jsme si dříve dovolili, nyní si je odpustíme.”
JG: “Pizza připravená doma nebo kupovaná na rohu v pizzerii? Nechat děti spočítat, kolik to vlastně stojí za celý rok 1x pizza 150 Kč. 4x týdně = 600 Kč, Měsíčně 2400. Nebo vyrábět doma: těsto 25, šunka 25, mozzarella 25, rajčata 25 = 100 Kč + energie. To je 50 Kč na jedné pizze. Když jich je za rok třeba 54 nebo více… Jaká je úspora?”
ČT: “U starších dětí, které již dostávají kapesné je potřeba vysvětlovat šetření jak? Doporučil byste ho i „výchovně“ snížit i my nemůžeme tolik utrácet, musíš to zvládnout i ty?”
JG: “Ano, otevřeně se pobavit o tom, že výdaje na jídlo a energie vzrostly, že bude třeba méně utrácet. Nebo jen za potřebné věci. Bageta a Džus? OK. Čipsy a kola? NE.”
ČT: “Jaký vliv má vlastně kapesné pro dítě?”
JG: “Je to výchovné, děti s kapesným hospodaří v dospělosti 10 % lépe než ty děti, kteří kapesné neměli.”
ČT: “A pokud dítě prosí nad rámec kapesného? Jak být důsledný, a co se tím školák učí?”
JG: “Pokud rychle utratí měsíční kapesné, na další si musí prostě počkat a nechat děti chybovat. Také si vyjasnit si, na co je kapesné určeno a na co prasátko.”
ČT: “Jak se rodičům osvědčují účty s kartou ? A jak máme dodržovat a kontrolovat, jak dítě s penězi nakládá?”
JG: “Snadno se to sleduje z rodičovského účtu. Ale ta virtualita je trochu zrádná. Je psychologicky těžší platit penězi než mávnout kartou.”
ČT: “Jak pochválit, když se mu to daří, a prostě naučí se šetřit?”
JG: “Pochvalou neublížíte. Spíš se s ním bavit, z čeho má dobrý pocit, např. že se mu naplňuje prasátko apod.”
Odpovědi divákům
Záznam chatu ze čtvrtka 15. září
ANTI: „Co je přesně vlastně domácí ekonomika?“
Jaroslav Gall: „Dobrý den, jako je ekonomika státu, ekonomika firmy, tak je i ekonomika domácnosti. Tzn. jak rodina nakládá/hospodaří se svými finančními prostředky, jak plánuje výdaje v blízké i daleké budoucnosti, jak se připravuje na krizové scénáře (nezaměstnanost, nemoc, snížení mzdy, opravy bydlení, auta apod.)“
Dana Boučková: „Jak mám vysvětlit vnukovi, že mu nemohu už dávat finanční dárky tak často, jako dříve, stále očekavá za jakýkoliv úspěch ve škole nějaké peníze, a šetřím jako všichni“
Jaroslav Gall: „Dobrý den, paní Boučková, kolik je vnukovi? Pokud je předškolní, tak mu to vysvětlit na věcech, které má rád a kterým rozumí (hračky, zmrzlina, chleba,…). Přiznal bych barvu, že nutné výdaje (energie/potraviny) jsou vyšší a že už vám tolik nezbývá. Každopádně že mu ráda něco dopřejete, jen to nebudou tolik dárky za peníze, jak byl zvyklý, ale že mu třeba upečete jeho oblíbenou sladkost…“
Zdena: „Umějí dnes lidé šetřit a jak to naučit děti ?“
Jaroslav Gall: „Zdravím Zdeno, nějaké tipy zazněly v rozhovoru. Šetřit – pokud to viděli u rodičů a rodiče se s nimi o tom baví dlouhodobě, pak k tomu už určitý přístup mají. Pokud nic takového nenastalo, je dnešní složitá doba velmi užitečná – neb nás může přimět toto téma více nastolit a s dětmi se o tom bavit – ideálně při nakupování, při vaření, při plánování dovolené, při nakupování dárků k narozeninám v rodině apod.“
Karla Melíšková: „Utahujeme kouty všichni, ale děti spotřebují strašně moc, mám tři a zvlášť teď na začátku školního roku je to maskar, nezbyde pak právě na ty drobnosti, sladkosti a a dětem to chybí“
Jaroslav Gall: „Dobrý den Karlo, tahle náhlá změna je složitá, ale zkusme to vnímat jako příležitost k hledání cesty, jak “netrpět”, a přesto být spokojen. Někdy je třeba, aby do rodiny nastoupil “krizový manažer”. Udělat si malý “rodinný finanční kongres” a tam otevřeně situaci nastolit a nechat děti vymýšlet, jak by v této situaci reagovali na to, když nezbývá na drobnosti/sladkosti. Když jim jako rodič podlehnete, tak je možné, že budete ve stresu, že nebude na podstatné věci, když se např. rozbije auto/pračka apod. A rodič ve stresu není to, co by děti chtěly…“
Kamila: „Dobrý den, ráda bych se zeptala kolik doporučujete dávat kapesné teenagerům ve věku 14 let a 18 let ? děkuji Kamila“
Jaroslav Gall: „Zdravím Kamilo, kolik byste řekla, že Vaši teenageři potřebují? Co si potřebují kupovat? Na kolik to vyjde? Plus dát např. 20 % navíc, jako rezervu nebo možnost dávat si přebytek do kasičky/prasátka. Rozdělil bych zde 2 věci: kapesné a kasička. 1) kapesné – to slouží k nutným výdajům během týdne. 2) kasička/prasátko – to slouží na větší plány a výdaje – novější kolo/lyže, lego,… A každé z vašich dětí má možná i jiný přístup k penězům. U jednoho víte, že mu z týdenního kapesného zbyde (ušetří) a může si to dát do kasičky. U druhé je to třeba opak, vše utratí za 2 dny. Tzn. že kapesné bude možná trochu jinak vysoké…“
Jana: „Tohle je strašně těžké vybalancovat. Může se vám stát, že dítě tímto počítáním vystresujete natolik, že se vám pak stane, že vám dítě neřekne, že mohlo jet se třídou na výlet nebo na hory, neřeklo, protože je to strašně drahé a ono se bez toho obejde Termín je pryč, dítě sedí doma nebo chodí do školy a vám jako rodiči, je to lito.“
Jaroslav Gall: „Zdravím Jano, máte pravdu, že je třeba postupovat citlivě a ptát se na pocity dítěte v této oblasti… Výdaje na školní výlety/lyžáky apod. – na to je dobré se dlouhodoběji připravovat, neb ne každý zvládne tento jednorázový výdaj zaplatit z výplaty. A bavit se s dítětem o tom, že mu to rádi dopřejete, že na to myslíte a spoříte na to… A třeba ho i motivovat, že z kapesného si může na to přispívat… Možná ho to také naučí vnímat, co je pro něj prioritní -jestli občas nějaká zbytečná drobnost nebo lyžák se spolužáky… Ale je to těžké, děti jsou emoční a racionální přemýšlení a plánování se u nich teprve s věkem vyvíjí“
Šárka: „Jak vysvětlit dospívajícímu dítěti, které si vydělalo vlastní peníze, že utratit celou výplatu za jedny tenisky 8.000 Kč není úplně dobrý nápad. Jeho argument je, že jsou to jeho peníze a může si s nimi dělat co chce. Děkuji“
Jaroslav Gall: „Zdravím Šárko, to jste kápla na hlavičku. My jako rodiče jsme pod velkým mediálním a společenským tlakem na utrácení, být moderní, cool apod. A kupovat si nové věci (mnohé zbytečně) a nezřídka tomu podléháme, aby nás “sousedi nepomluvili”. Děti jsou pod ještě větším tlakem od svých spolužáků a chtějí být taky cool třeba před krásnou spolužačkou… Zeptal bych se ho na pocity a motivaci, co ho k tomu vede a jaký z toho bude užitek. Ptal bych si ho, co by si chtěl v budoucnu pořídit dál… Když bude chtít třeba na cestu do exotiky příští prázdniny a teď si kus utratí za kecky, tak co je pro něj ta priorita, jestli mu třeba nebudou stačit tenisky za 2000…“
Kateřina: „Dobrý den, nezlobte se na mě, ale jak tak poslouchám, jak naučit děti finanční gramotnosti, tak mluvíte více méně o dětech, které mají vše a asi jsou trochu rozmazlené. Dítě samoživitelů se třeba takto nechovají :-))) Jsem sama se synem několik let a od mala ho učím, co a jak koupit. Je mu 14 let a třeba telefon dostal až ve dvanácti, a víte proč? Protože ho nepotřeboval. Také v této době je mnohem přizpůsobivější, než děti, o kterých mluvíte. Děkuji za Váš čas.“
Jaroslav Gall: „Zdravím Kateřino, nezlobím se :), samoživitelé to mají samozřejmě o řád složitější… tam už je nastolen krizový režim a vy jste krizová manažerka… Tyto děti budou mnohem odolnější v budoucnu, připravenější na budoucnost, dost možná si váží věcí více než ty rozmazlené… A máte pravdu, blahobyt a luxus, “nemuset nic” není pro výchovu dětí ideál. Vzpomenu si na jednoho známého, který má úspěšnou firmu a bavili jsme se o jeho 7-letém synovy….”Hlavně mu nechci umetat cestičku…”, což mi přišlo velmi dobrý přístup. S tím telefonem – skvěle – taky mladšímu synovi (8) vysvětluju, že na telefon je ještě dost času a že možnosti hrát si má celou řadu…“
Antonín Šimíček: „Sledoval jsem vaše vystoupení v ČT v právě probíhajícím pořadu Sama doma, a zarazilo mne, když jste použil slovní spojení “tady v Čechách…” ! Jde přece o celostátní vysílání .A máme to chápat tak ,že pokud jde o vámi komentovanou problematiku ,je situace na Moravě či ve Slezsku jiná ? Cítím se 100 % Čechem ,ale rozhodně nežiji v Čechách … stačí si prohlédnout státní znak !“
Jaroslav Gall: „Dobrý den, pane Šimíčku, máte pravdu, děkuji za upřesnění, samozřejmě jsem měl použít Českou republiky nebo Česko. Pořádek a korektnost musí být! :) Morava je nádherný kraj…:)“
Jana: „Dobrý den Chvilku jsem sledovala Vaše povídání o šetření. My důchodci šetříme celý život. Nechcete otevřít školu pro bohaté rodiče, kteří dětem koupí vše a “mekáče”, kfc a pod. jsou naplněné jen mladou generací. A těch bohatých rodičů je dnes hodně. Nezávidím, jen je potřeba rozlišovat a ne mluvit obecně. Je rozdíl, kolik může dát dětem maminka prodavačka a např. maminka pracující v jiném oboru. 20.000 a 100.000 kč. je velký rozdíl. Děkuji“
Jaroslav Gall: „Dobrý den, Jano. Naprostou souhlasím, zkušenější generace mají k šetření mnohem lepší a přirozenější vztah. A mladá generace o tom nechce moc slyšet. Proto složitá situace, kterou tu máme (energie/potraviny), tak tu mladší generaci mohou “trochu probudit”, alespoň v to doufám… Co se týče výše příjmu, naprosto souhlasím, že je to velký rozdíl – rodiče s nižším příjmem jsou daleko více zodpovědnější vzhledem k nakládání ke svým penězům, neb jsou k tomu více “nuceni”. Jsou mnohem disciplinovanější. Často ovšem vidím, když příjem této rodině vzroste, mnoho z nich upustí od disciplíny a s rostoucím příjmem rostou jejich výdaje… a začnou realizovat více emocionálních nákupů… Je to rozdílené a pojměte vše během pár minutového rozhovoru…:) Krásný den.“
Jana: „Je to smutné, když i když šetřím celý život, kupuji jen samé slevy s prošlou zárukou ve slevovém koutku, hadry ze sekáče a přesto nemohu vyjít se svým důchodem 9500 Kč, protože drahota stále nekončí! Je mi 70 let, jsem nemocná a neschopná jít ještě do práce. Takový život a stáří jsem si nepředstavovala. Teď zdraží plyn po skončení fixace a bude ze mě snad žebrák. Není vyhlídka na lepší život ani pro děti – a to je nejsmutnější. Myslím, že není třeba dělat přednášky o tom, jak se má šetřit, každý, kdo je na tom tak, jako já, si nic dovolit nemůže a přednášku nepotřebuje ! To mě akorát vytáčí.“
Jaroslav Gall: „Dobrý den, Jano. Jste ve velmi nelehké situaci, je mi to líto. Dnešní téma bylo hlavně o tom, jak učit děti šetřit, aby byli lépe připraveni do života a tvořili rezervy. Situace seniorů je velmi složitá, a bez vytvořených rezerv… Často bez podpory dětí nelehce řešitelná…“
