Aneb třicet let finanční puberty a první známky dospělosti
Když se v roce 1990 otevřely dveře kapitalismu dokořán, většina Čechů netušila, že slovo investor jednou nebude označovat jen pána s kufříkem plným peněz, ale i Frantu z Horní Dolní, co si omylem koupil akcii ČEZ a pak sedm let nadával, že „to nic nedělá“.
Ale začněme od začátku.
1990–1995: Vkladní knížky a kupónová euforie
Čechoslováci vyšli z reálného socialismu s jedinou investiční strategií – spořicí účet u spořitelny a ideálně i vkladní knížka s růžovým potahem. Peníze byly pro jistotu schované pod polštářem či v šuplíku, protože banky byly „na nic“ a označení finanční poradce v podstatě neexistovalo.
Rok 1991: český občan stojí frontu – ale tentokrát ne na banány, ale na kupónový zázrak, tedy knížku. Tatíček Klaus mu slíbí kapitalismus, a tak si Joska z Břeclavi koupí 10 podílů v nějakém tom „Harvardu“. A co že to ten Harvard vlastně dělal? Inu, „zhodnocoval majetek“, překladem: vytuneloval, co se dalo.
Příběh č. 1 – Viktor Kožený
Muž, který měl charisma, svetr přes ramena a talent na mizení. Slíbil výnosy jak Warren Buffett po deseti redbullích a nakonec utekl na Bahamy. Lidé mu dali stovky tisíc kupónů a pak sledovali v televizi jeho výslechy s kokosovým drinkem v ruce. Miláček národa… jen kdyby to nebylo tak depresivní.
A tak si národ řekl: už nikdy investice. Od té doby se Češi k akciím chovali jako k podezřelému sousedovi – prostě radši nekoukat a zamknout vchod.
1996–2005: Cihla je jistota, akcie jsou sprosté slovo
Když to v akciích nevyšlo, vrátil se národ k tomu, co zná: nemovitosti. Všichni začali kupovat byty, chalupy, zahrádky, a ideálně vše, co má střechu a daň z nemovitosti.
Příběh č. 2 – Realitní kouzelníci
Luboš z Brna v roce 2002 koupil panelákový byt v Komíně za 800 tisíc. Otec se mu smál, že „to je vyhozený prachy, synku“, ale dnes je Luboš paper milionář, co přednáší na YouTube o „pasivním příjmu z nájmu“. Co už nezmíní, je, že sedm let měnil karmy a hadice od záchodů. Takže zas tolik pasivní to nebylo, ale vyplatilo se. Západ jsme v cenách nemovitostí už předehnali, a příjmech ani omylem. Není to zajímavé?
Tahle éra byla dobou, kdy investice = nemovitost. A pokud nemáš na nemovitost? Tak stavebko. Ideálně pět různých, jedno na dítě, dvě na psa, a jedno jen pro to, aby se neztratila státní podpora.
A akcie? To jen blázni a Američani. Čech si radši koupí zlatý řetízek. Ten se nepropadne jako burza.
2006–2015: Hypotéky, poradci a první „pasivní příjmy“
Tohle období se dá shrnout jako: „Hypotéka není dluh, je to investice, možná i droga.“ Kdo neměl hypotéku, jako by nebyl. Lidi si brali miliony, aby mohli bydlet v 2+kk s výhledem na parkoviště. Banky půjčovaly každému, komu naměřili nějaký puls, a tak vznikla první generace „realitních investorů“, co si na jednu výplatu koupili dva byty a po večerech četli jak pronajímat. V klidu a bez starostí to moc nebylo, ale cesta k bohatství je klikatá.
Příběh č. 3 – Zázračný finanční poradce
Do toho se na scéně objevil nový živočišný druh: finanční poradce. Měl oblek, často gel ve vlasech a mluvil jako motivační kazatel.
Martin (22 let, bývalý trenér fitka) se stává poradcem pro „komplexní finanční plánování“. Nabízí produkty od pěti pojišťoven, jeden „úžasný akciový fond od Pioneerů“ a hlavně: životní pojištění s investiční složkou, které prý „má garantovaný a nekonečný výnos“. Trh byl nezralý a klient neměl příliš na výběr z možností, ale podepíše, protože to už soused má taky.
V těchto letech začala drobná edukace. Sice pomalu, ale začalo to. Sem tam někdo slyšel o otevřených podílových fondech už ne přes pojištění, ale přímo u investičních společností, začaly vznikat první blogy a někdo si možná i přečetl knížku od Kiyosakiho (a pochopil jen to, že „bohatí neprobendí svoji výplatu na první víkendové pařbě ale raději splácí hypotéku“).
2016–2020: Influenceři, kryptoměny a YouTube revoluce
Na scénu začali nastupovat influenceři, časem podcasty, a hlavně YouTube investiční mudrci. Mladí začali kupovat akcie, pasivní fondy, objevili kryptoměny (protože proč ne), a najednou věděli, co je dividendový výnos. Lidé zkrátka začali tušit, že „ETF“ není zkratka pro novou techno kapelu z Německa. Přibylo investorů, kteří si sami čtou výroční zprávy (nebo aspoň vědí, co to je), a rozumí riziku víc než jejich rodiče po třech pivech.
Vstupují mileniálové. Tohle bylo přelomové období. Děti kuponové generace se začaly ptát: Co vlastně dělá moje penzijní připojištění? A odpověď „roste pomalu“ jim nestačila. Má to smysl? Není lepší investovat? Generace, co se narodila do Tamagotchi éry a dospěla s iPhonem v ruce. Pro ně je logické, že investovat se dá z gauče. A taky, že broker není chlapík z banky, ale appka s pěkným logem.
YouTube kanály alá „Rozbité prasátko“ nebo „Standa Show“ přinesly první české investiční memy – tedy vtipný, virální obrázek nebo video, které jednoduše a s humorem komentuje svět investic a chování investorů. Lidi začali chápat pojmy jako „pasivní ETF“, „TER“, nebo dokonce „rebalancování“. Někdo si i přečetl knížku od Benjamina Grahama, i když jen do půlky.
Příběh č. 4 – Bitcoinová horečka 2017
Honza (24) koupil 3 bitcoiny za 90 tisíc. Když BTC vylezl na 450 tisíc, prodal – a oslavoval jako král. O rok později se cena vrátila, a Honza psal na Twitter, že „krypto je podvod“. Dnes má podcast a radí lidem „jak neprodat moc brzo“.
Mladá generace udělala jednu velkou věc: normalizovala investování. Už to nebylo jen pro boháče, ale i pro „normální lidi s telefonem“. A to byl zlom.
2020–2025: Zrod retailového investora a první skutečná generace investorů
Covid, inflace, válka, TikTok. Kombinace událostí a technologií udělala to, co stát ani finanční instituce nezvládli za třicet let – přiměla lidi zajímat se o kam mizí jejich peníze.
Investiční scéna dospěla. Ne úplně, ale pubertu má za sebou. Dnes už je běžné, že i člověk mimo Prahu má brokera v mobilu, ví, co je PE ratio, a možná se už spálil na nějakém tom „skvělém tipu od kolegy z práce“.
A ti nejpokročilejší? Ti už zkoumají private equity, hledají startupy nebo si kupují podíly v nemovitostních fondech. Vznikají první crowdfundigové platformy (Upvest, Fingood, Investown). Investoři se začali ptát: „Kdo mi to spravuje? Co je podkladové aktivum? Jaká je likvidita?“ – a najednou se z konzumentů stali investičně gramotní lidé.
Český investor přestal být pasivní obětí a začal být hráč. Ne všichni, ale dost na to, aby se trh zásadně pozitivně proměnil.
Shrnutí: Češi a investování = Honzíkova cesta s náznaky happyendu
Začali jsme jako národ, co věřil vkladním knížkám a Klausovým výrokům. Pokračovali jsme fází „kup byt, všechno ostatní je podvod“. A teď? Máme první skutečnou generaci lidí, kteří rozumí rozdílu mezi rizikem a volatilitou. A víš co? Je to v pořádku. Protože dobrý investor ví, že cesta trvá. A že se člověk učí hlavně tím, že udělá pár naprostých investičních blbostí.
Český investor se zkrátka zrodil v chaosu, přežil betaverze poradců, TikTokovou investiční renesanci a dnes si začíná klást otázku: Kdo skutečně řídí moje peníze?
Tohle je první známka investiční dospělosti. Ne když máš ETF v mobilu, ale když chápeš, proč ho tam máš – a co s ním uděláš, až trhy spadnou. Protože investovat nestačí. Nestačí naklikat si fondy a říkat tomu „strategie“. Nestačí poslouchat podcast a pak koupit to, co zrovna zní chytře.
Nestačí všechno chápat. Důležitější je nebýt hladový. Nechtít výnosy hned, bez rizika, a hlavně bez poplatků, protože „to by přece mohlo být zadarmo“. Investor neroste tím, co ví. Roste tím, že se naučí čekat, nevymýšlet kraviny a nesázet všechno na další zázrak s výnosem 20 % ročně „fixně“. To je ta pravá investiční disciplína. A ta bolí víc než jakákoli ztráta.
To už není jen výnos a „pasivní“ příjem. To je zodpovědnost. A pokud ses v tom trochu našel – gratulace. Je z tebe investor. Takový ten, co už ví, že nejlepší investice není do bitcoinu, ale do vlastního úsudku.
Ale nebojte – to nejzajímavější teprve přijde. Protože cesta investora není sprint. Je to maraton… s občasným medvědem za rohem. O tom ale zase někdy příště. Ať ti portfolio roste rychleji než ego :).
Jaroslav Gall, finanční bodyguard.
Titulní obrázek: vygenerován pomocí ChatGPT
