Představ si, že máš funkční stavebnici (firmu), která není veřejně známá– není na burze, nekouká na ni dav drobných investorů. Ale ty vidíš příležitost: novou barvou, novým managementem, troškou kapitálu — a boom, firma roste, začíná prodávat víc, vydělá víc. Tohle je private equity – investice do firem, které nejsou veřejně obchodované, které potřebují/chtějí kapitál, vedení, případně změnu.

Jak se hledá golden egg?

Graf níže krásně ukazuje klíčovou podstatu private equity: není nutné, aby všechny investice uspěly — stačí, když to rozstřelí pár vyvolených. I když 4 z 10 firem skončí ve ztrátě (a dvě rovnou v hrobě), ostatní to dokážou bohatě vykompenzovat, hlavně když se mezi nimi objeví tzv. „golden egg“ – firma, která udělá 5násobek.

Z 1 milionu Kč se díky diverzifikaci stává 2,3 milionu. Ano, je to modelový příklad, ale skvěle ilustruje, proč v private equity hraješ na celkové portfolio, ne na jednotlivé hrdiny. Je to trochu jako investiční liga mistrů: nevadí, když ti vypadnou čtyři týmy ve skupině, když jeden dotáhne pohár až domů.

Co to vlastně obnáší?

Pojďme si to ukázat na příkladu – na jednom konkrétním fondu – když se podíváš na fond Amundi CR Private Equity Global Universe, vidíš zejména:

• Investiční horizont minimálně 10 let, až 15. To není pro ty, kdo chtějí vidět zisk za rok, dva.

• Cíl zhodnocení 15‑17 % ročně u podkladových fondů. Mínus náklady na organizaci fondů 2%, čistého 13-15% ročně. Velké číslo, lákavé, ale – není to záruka.

• Diverzifikace: fondy po celém světě, s fokusy v západní Evropě i ve střední/východní Evropě.

• Použití různých strategií: management buy‑out, buy‑in, expanze firem (expansion capital). To znamená, že některé firmy koupíš, jiné manažersky přetvoříš, některým jen dopřeješ injekci růstu.

• Minimální investice není pro každého drobného: první vklad cca 1 000 000 Kč, následné investice alespoň 250 000 Kč.

 

Start-up vs. Venture Capital vs. Private Equity

• Start-up je mladá firma v rané fázi vývoje, často s inovativním nápadem, ale ještě bez stabilního byznys modelu nebo zisku. Potřebuje kapitál na rozvoj, produkt a první zákazníky.

• Venture capital (rizikový kapitál) jsou investice do start-upů ve fázi růstu – tedy když už mají produkt, první zákazníky a chtějí expandovat. Investoři jdou do rizika výměnou za podíl a potenciál vysokého zhodnocení.

• Private equity přichází později – investuje do zralejších firem, které už mají tržby, zákazníky a často i zisk. Cílem je zefektivnit firmu, rozšířit ji, a pak ji prodat se ziskem. Není to o nápadu, ale o výkonu a návratnosti.

💡 Zjednodušeně:

Start-up je mimino s nápadem, venture capital je máma, co mu koupí kolo, a private equity je trenér, co z něj chce udělat šampiona… a pak ho výhodně prodat.

Warren Buffett: Private Equity v kostkované košili

Warren Buffett je často líčen jako dědeček investování, co kupuje akcie a pije kolu. Ale pozor – jeho strategie byla v mnoha případech téměř učebnicový private equity přístup. Koupil firmu (často celou nebo majoritu), vyměnil nebo „zklidnil“ vedení, zavedl disciplínu v nákladech, nechal lidi dělat, co umí – a počkal, až hodnota firmy vyroste.

Příklad? Nebraska Furniture Mart, GEICO, nebo BNSF Railway – všechny tyto firmy koupil, přestavěl (ne zboural) a nechal růst bez potřeby burzovní hysterie. Rozdíl je v tom, že místo „exit po 5 letech“ jako PE fondy, Buffett drží, dokud firma dělá, co má – čili nekupuje, aby prodal, ale kupuje, aby vydělával každý den.

Jinými slovy: kdyby Buffett nebyl Buffett, byl by ideální parťák do private equity. Jen by si místo excelovské tabulky přinesl stoh výstřižků z novin a sendvič.

Další příběhy z reálného života

Ne všechny firmy začnou v garáži a skončí v Silicon Valley. Některé začnou v šedé kanceláři vedle autodílny – a skončí v portfoliu private equity fondu, co z nich udělá zlaté vejce pro důchodce ve Švýcarsku. Zapomeň na firmu „Čisté Vody“ – to zní jak startup z reklamy na ekologické kartáčky. Místo toho si představ firmu Brita (ano, ta s těmi filtry na vodu, co vypadá, že je navrhl Apple). Tahle německá rodinná firma se v 90. letech dostala do hledáčku private equity, když chtěla expandovat mimo Evropu. Investor přinesl peníze, strategii a trochu toho německého ordnungu. Výsledek? Brita dnes filtruje vodu v miliardách domácností, a kdyby jí někdo chtěl koupit, bude si muset připravit balík větší než sbírku plastových lahví ve sběrně.

Nebo legendární případ TeamViewer. Z původně skromného německého vývojáře remote desktop nástrojů se díky investici od private equity skupiny Permira v roce 2014 stala firma, co doslova dálkově ovládla svět. Permira koupila většinový podíl, pomohla s globální expanzí, optimalizací byznys modelu (přechod na předplatné místo jednorázového prodeje – klasický „zlatý důl moderní doby“) a v roce 2019 firma vstoupila na burzu s valuací přes 5 miliard eur. Kdo si myslí, že PE je jen „kup a rozbij“, tady dostává facku inovací a Excelu.

Čeští jednorožci

Tady je pár příkladů, které stojí za pozornost – ať už šlo o prodej, růst, nebo „záchranu v poslední chvíli“.

A chceš něco blíž Česku? Tak třeba AVG Technologies – český antivirus, který znaly i babičky (protože byl zdarma). Private equity fond TA Associates do něj v roce 2008 nalil kapitál, pomohl ho profackovat do mezinárodní formy a šup – v roce 2012 šel AVG na burzu v New Yorku. A v roce 2016 ho koupil Avast za 1,3 miliardy dolarů. Ne, fakt si to nevymýšlíme.

AVG Technologies – český antivirus, co dobyl Wall Street

Založeno v Brně, začátkem 90. let. V roce 2008 do AVG vstoupil americký private equity fond TA Associates, který pomohl firmě připravit se na vstup na burzu. V roce 2012 šla firma na NASDAQ. A o čtyři roky později – v roce 2016 – ji koupil konkurenční Avast za 1,3 miliardy dolarů. Z Česka do New Yorku a zpátky – a s velmi slušným výnosem pro investory. Jeden z mála českých „tech-unicorn“ příběhů, který skutečně dojel do cílové stanice se zlatým kufříkem.

Kofola – nejen láska, ale i výdělek

V roce 2008 koupil Genesis Capital menšinový podíl ve společnosti Kofola. Pomohl s financováním expanze na Slovensko, do Polska, Slovinska a na Balkán. V roce 2015 vstoupila Kofola na burzu. Genesis Capital pak podíl prodal – se ziskem, samozřejmě. Zatímco lidi přemýšleli, jestli si dát Kofolu s ledem nebo bez, investor v pozadí chlazeně počítal výnosy.

Walmark – vitamíny, byznys a exit

Česká firma zaměřená na doplňky stravy (znáš to: „když nechceš jíst zeleninu, tak to zapij tabletkou“). V roce 2007 do Walmarku vstoupil fond Mid Europa Partners. Pomohli firmě s expanzí, hlavně do střední a východní Evropy. V roce 2019 Walmark koupila kanadská korporace STADA, a to včetně všech značek. Investice do zdraví? Spíš investice do zdravých výnosů. A bez vedlejších účinků.

CS Cargo – když logistika znamená kapitál

Jeden z největších českých logistických hráčů. V roce 2012 do firmy vstoupil private equity fond Tuffieh Funds. Záchrana před krachem, reorganizace a transformace na ziskový podnik. Později prodáno dál, včetně části zahraničních aktivit. Ne každá PE investice začíná růžově. Tohle bylo spíš jako první pomoc s defibrilátorem. Ale výsledek? Fungující byznys a návratnost. 

Alza? Rohlik? Heureka?

• Alza je zatím „nedotčená“ private equity (všichni čekají, kdy přijde ten správný exit).

• Heureka byla odprodána několikrát – jedním z vlastníků byl také fond Rockaway Capital.

• Rohlik Group získal investice od velkých fondů jako Index Ventures, R2G nebo Partech. Ne klasické PE, ale venture/expansion capital.

Komentář: Tohle už jsou „větší ryby“ – a také důkaz, že český trh začíná být opravdu zajímavý pro velké fondy, nejen jako vývozce pracovní síly a piva.

Potenciál – aneb 4 dobré proč by tě to mohlo zajímat

Private equity není žádná spořicí podložka pod hrnce. Je to svět, kde se nebojuje o procento navíc, ale o násobky zisku. Pokud tě nudí sledovat, jak ti na spořáku naskakují haléře pomaleji než bodíky ve frontě na poště, tady zbystři.

1) Vyšší výnosy = víc než jen „díky, že jste si vybrali náš fond“

Když private equity fond zafunguje, výnosy 15–17 % ročně nejsou pohádka, ale realita – u podkladových fondů, jak uvádí třeba Amundi. A to bez reklam s kresleným krtečkem a lacinou fanfárou.

Příklad? Představ si, že v roce 2014 jsi investoval do fondu, který měl podíl v německém TeamVieweru. Ten o pět let později vstoupil na burzu s valuací přes 5 miliard eur. Investor? Radost. Ty? No, pokud jsi nebyl líný a otevřel smlouvu dřív než po záruční době – taky radost.

2) Nízká korelace s burzou = když Wall Street kýchá a ty jen zíváš

Tradiční trhy padají, všichni panikaří, ČNB zvyšuje sazby a tvoje ETF se tváří jak zkažený jogurt po Vánocích? Private equity je o něco klidnější svět. Neobchoduje se denně, takže žádné emoční výkyvy trhu, žádné „panické čtvrteční výprodeje“. Jasně, není to bez rizika – ale když trh pálí červeně, PE fond často v tichosti dál kutá zlato z firem, co si mezitím rozšiřují trh nebo mění vedení.

3) Možnost ovlivnit dění = nejsi jen pytlík peněz

Na rozdíl od akcií, kde ti nákup 10 kusů Tesly nedá větší moc než plyšovému medvídkovi, v private equity můžeš jako investor skutečně zasahovat do řízení firem. (Tedy pokud nejsi retailový přívěsek. Ale i tak se vezeš na změnách.)

Tohle je prostředí, kde se nečeká, až to trh vyřeší – ale kde se říká: „Vyhodíme CEO, překopeme strategii a za tři roky to střelíme.“ Je to tak trochu jako být sponzorem rockové kapely… jen místo drog řešíš cash flow a místo groupies máš tabulky v Excelu.

4) Daňové výhody = ano, i stát ti někdy může jít na ruku

Fond od Amundi například uvádí, že jeho struktura splňuje zákonné požadavky pro příznivé zdanění. Což je jen jiný způsob, jak říct: „Neodvedeš polovinu výnosu státu, pokud se to udělá správně.“

A to už stojí za pozornost. Protože přiznejme si – výnos 17 % je skvělý, ale výnos 17 %, ze kterého neukousne stát jako hladový bernardýn, je euforie na úrovni ranní kávy bez daně z přidané hodnoty.

Jak v průměru využívají private equity dolaroví milionáři?

A jak si stojí Harvardova univerzita?

Jak se píše v poznámce, toto složení portfolia není typické pro individuální investory. Předpokládaná váha jednoho fondu v portfoliu koncového investora by neměla přesáhnout 10 %.

Temná strana PE: Tohle tě může mrzet… a někdy i rozbrečet

Private equity zní jako investiční Disneyland – vyšší výnosy, přímý vliv, hezčí reportingy a pocit, že jsi u „velkého stolu“. Jenže i v tomhle světě občas spadne horská dráha, a občas to není křivka růstu, ale křivka „už nikdy víc“.

Tady jsou rizika, která by tě měla probrat dřív, než vložíš sedm nul a pak začneš googlit, co znamená „exit za cenu scrapu“:

1. Nízká likvidita: Investice jako dubový nábytek – krásná, ale těžká a nepřenosná

Vložíš peníze a… čau na 10 let. Žádný výběr jak z bankomatu, žádný „vyzvednout, až se mi to přestane líbit“. Private equity fondy nejsou stavěné na impulzivní rozhodnutí. A když fakt musíš ven, připrav se, že prodáš za cenu, za kterou bys normálně nekoupil ani koloběžku z bazaru.

💡 Příklad: Mnoho investorů během covidu zjistilo, že sice mají peníze „někde v investici“, ale nemají je nikde po ruce. Když přišly výpadky příjmů, nebylo kam sáhnout.

2. Ne všechno se povede: Když místo růstu přijde pád a výmluvy

Ano, krásné pitch decky, charismatičtí zakladatelé, trhy „na vzestupu“. Ale pak: CEO zdrhne do Thajska, konkurence uvede lepší produkt, stát zavede novou regulaci, nebo přijde „malý geopolitický problém“ (čti: válka). A tvoje investice se může z páva změnit v pečeného holuba – v cizí troubě.

💡 Reálný případ: PE fondy v energetice v roce 2021–2022? Některé pěkně vydělaly. Ale jiné skončily s podíly ve firmách, kterým rostly náklady rychleji než spotřeba plynu na Sibiři. A výnosy? Nula. Někdy mínus.

3. J-křivka: Nejprve to bolí, až pak to (možná) vydělá

Private equity má často tzv. J-křivku: v prvních letech je výnos záporný – investuje se, platí poplatky, řeší se restrukturalizace. A až pak – možná – se začne zvedat výnosová křivka. Takže ano, můžeš mít pár let pocit, že tvé peníze zhubly víc než ty na keto dietě.

💡 Příklad: Investor do PE fondu v roce 2019 čekal, že za dva roky bude „venku“. Jenže firma šla nejdřív do restrukturalizace, pak přišel covid, pak inflace. Dnes má za sebou 6 let, žádný výnos a větu „ještě to bude chtít trochu trpělivosti“.

4. Poplatky: Investoři zaplatí i za to, že nic nevidí

Správce fondu si nevezme jen poplatek za správu (obvykle 1,5–2 % ročně), ale i výkonnostní poplatek. Pak jsou tu ještě náklady na právníky, poradce, due diligence, provozní náklady fondové struktury… A najednou se divíš, že ti z výnosu zbude víc emocí než peněz.

💡 Realita: V některých PE fondech zaplatíš poplatky i za roky, kdy fond nic nevydělal. Vtip? Ne. Pravidla hry.

5. Riziko ocenění: Hodnota firmy jako věštění z kávové sedliny

Protože firmy nejsou veřejně obchodované, jejich ocenění není ověřeno trhem. V mnoha případech se používají interní modely (DCF, multiple analysis) nebo nezávislí „znalci“ – kteří ale často vycházejí z údajů, které dodá samotná firma. Takže občas to může být víc kouzelnické číslo než investiční fundament.

💡 Trik z praxe: Stejná firma může mít rozdílné ocenění u dvou fondů – podle toho, jak moc se komu hodí „vyšší NAV“ (Net Asset Value) pro marketing. Jako kdybys měl podle nálady jinou hodnotu auta. Jenže tady jde o miliony.

6. Regulační a právní rizika: Když se ti změní pravidla uprostřed hry

Private equity často investuje napříč státy a jurisdikcemi. Jenže zákony se mění, daně taky, a najednou zisková firma nepřenese dividendu, protože nový zákon v Rumunsku zdanil výplaty nerezidentům 25 %. Nebo vláda rozhodne, že „strategické firmy“ nesmí být prodávány zahraničním investorům.

💡 Reálný dopad: Některé fondy v roce 2023 musely zdržet prodeje nebo změnit celou výstupní strategii, protože nové geopolitické napětí změnilo postoj regulačních úřadů.

Jak je vidět z předchozích bodů, private equity není „šup tam peníze, za tři roky Ferrari“. Je to dlouhá hra, plná rizik, odkladů a občasných facepalmů. Ale pokud víš, co děláš – nebo víš, komu peníze svěřuješ – můžeš být na správné straně toho J.

A pokud ne? No, aspoň budeš mít příběh na večírek: „Jak jsem zainvestoval do polské výrobny solárních kolektorů a skončil s krabicí letáků a směnkou v chorvatštině.“

Jak se těm šrámům vyhnout – aneb jak nezahučet jako Franta v roce 2008

Private equity není jenom o výnosech, ale taky o přežití bez šrámů, modřin a výčitek. Chceš, aby tvoje investice nebyla noční můrou jako „panelákový Airbnb fond“ v roce 2020? Tady je návod, jak si nezkazit spaní – a ideálně být in. In the money. Ne out.

1. Diverzifikace: Nesázej vše na jednu kartu, ani když je to eso

Pamatuješ investora, co vrazil všechno do jedné startupové firmy na 3D tisk zmrzliny? Ne? No právě. Firma šla do kopru, protože nikdo nechtěl zmrzlinu z plastu a investor skončil s jedlým logem firmy, ale bez kapitálu.

Pointa? Nespoléhej se na jeden sektor, jednu firmu ani na jednoho „géniálního zakladatele“. Chytrý private equity fond investuje do 10–20 firem napříč obory i kontinenty – něco ve zdravotnictví, něco v IT, něco v průmyslu… a když to přeženeš, možná i do vinice.

2. Dlouhodobý horizont: Neinvestuj, když potřebuješ peníze do dvou let na svatbu

Private equity není bankomat. Vkládáš peníze na 7–10 let. Zisk se neukáže hned. Někdy máš roky, kdy se jen sází, hnojí, zalévá – a až pak (možná) sklízíš.

Jeden klasický příběh z reality: investor z Prahy dal peníze do fondu v roce 2015, v roce 2017 už chtěl kupovat Teslu – ale fond ještě jenom přebíral firmy. V roce 2021 ta Tesla byla, ale už v ceníku, ne v garáži. Výnos přišel až v roce 2023.

3. Pečlivý výběr správce fondu: Neinvestuj s někým, kdo má víc buzzwordů než výsledků

Někteří správci mluví tak krásně, že by prodali i sníh Eskymákům. Ale než jim svěříš milion, zjisti si, jestli už někdy řídili něco jiného než motivační Instagram.

Slušný správce fondů má track record (čti: výsledky, ne kecy), přežil aspoň jeden ekonomický cyklus, a když mluví o „exitu“, ví, že to není značka energetického nápoje.

💡 Příklad: Genesis Capital v Česku – investovali třeba do Kofoly, Bochemie nebo Stiebel Eltron. Ne startupy s hologramy, ale reálné firmy se zuby, cash flow a historií. A výsledky měli.

4. Transparentnost a reporting: Nevěř fondu, který ti pošle report jednou ročně a ještě v PDFku bez čísel

Chceš vědět, co se děje s tvými penězi? Tak si ověř, jestli fond posílá pravidelné reporty, zve investory na update meetingy, má externí audit (a ne kamaráda účetního z bowlingu), a dokáže vysvětlit, proč si koupil firmu, co dělá filtry do traktorů v Rumunsku.

💡 Varování: Pokud ti správce řekne, že „informace jsou důvěrné“ a „ozveme se při exitu“, vezmi nohy na ramena.

5. Dohlížej na strukturu poplatků: Nechceš platit víc za správu než za sushi

Poplatek za správu (obvykle 1–2 % ročně) je OK. Výkonnostní poplatek (třeba 20 % ze zisku nad hranici) – taky fajn. Ale pokud platíš poplatek i v letech, kdy fond prodělal, něco je špatně. A pokud je poplatek skrytý v právních dokumentech na straně 48, rovnou volej právníka.

💡 Příklad z PE praxe: Jeden nejmenovaný zahraniční fond měl tolik různých „servisních“ poplatků, že investoři si najali auditora jen na to, aby jim spočítal, kolik vlastně reálně vydělali. Výsledek: nebyli nadšení.

⚖️ 6. Posuď daňové a právní aspekty: Nechceš, aby ti výnos zdanili na Kajmanech, i když žiješ v Kladně

Fondy často investují mezinárodně, a to znamená různé daňové režimy, mezinárodní smlouvy, WHT (srážkovou daň) a další zkratky, které tě začnou zajímat až ve chvíli, kdy z výnosu po letech odečítáš víc než 25 % jen kvůli špatné jurisdikci.

💡 Tip: Fondy jako Amundi mají fondové struktury navržené tak, aby splňovaly české daňové požadavky a zároveň využívaly výhodné evropské režimy. Zní to nudně? Možná. Ale zdanit 0 % vs. 25 % není nuda – to je rozdíl mezi novým autem a novým kolem.

Shrnutí pro normální smrtelníky:

Private equity není sport pro každého. Ale když víš:

• do čeho lezeš,
• s kým to děláš, a
• na jak dlouho to chceš dělat, 

…máš šanci být mezi těmi, kdo po deseti letech řeknou: „Jo, byla to jízda. A stálo to za to.“ Ne: „Sakra, kde jsou ty peníze a kdo je Luigi s tím falešným auditem?“

 

Jaroslav Gall, Finanční bodyguard, 14.9.2025

Navazující články:

Penzijní revoluce přichází? Když se penze přestane bát private equity

Výchova investorů v Čechách: Od vkladní knížky po private equity

Illustrační obrázek vyhotoven pomocí Chat GPT.