„Kdybych mohla žít znovu, dovolila bych si udělat víc chyb.“
Tak zní tichá, ale neobyčejně silná slova Nadine Stairové, 85leté ženy z Louisville, Kentucky. Když odpovídala na prostou otázku – „Jak byste žila, kdybyste měla druhou šanci?“ – nepromýšlela ji jako tabulku rozhodnutí nebo excelový výpočet. Mluvila srdcem.
Pokračovala:
- Nesnažila bych se být tak dokonalá.
- Více bych odpočívala. Smála se. Méně se starala, co si myslí ostatní.
- Jedla bych víc zmrzliny a méně fazolí.
- Cestovala nalehko. Vylezla bych na víc kopců. Přeplavala víc řek.
- Chodila bych bosa. Hrála si s dětmi.
- A hlavně: Snažila bych se mít víc dobrých chvil. Protože právě ty tvoří náš život.
A co s tím mají společného finance?
Hodně. Možná víc, než si myslíme. Dnes si mnoho lidí spojuje „finanční/ekonomická gramotnost“ s chladnou racionalitou – bezchybný rozpočet, ideální investiční strategie, perfektní penzijní plán. Jenže tahle „bezchybná“ verze života nás často paralyzuje.
My lidé často čekáme:
- Až budu mít víc peněz.
- Až budu mít víc času, méně strachu.
- Až si přečtu víc knížek o investování.
- Až… až… až.
Jenže čas nečeká. Na nikoho z nás. A co horšího: ani život.
Zmrzlina je radostí. Výnosy. Úsměvy dětí. Věci, které stojí za to prožít.
Fazole jsou povinnosti. Úspory. Konzervy plné „měl/a bych“.
Chybovat je v pořádku. I finančně. Mnohem důležitější je začít žít dnes – s vědomím, že klid a smysl často nepřijdou z plánů, ale z odvahy a přítomnosti. To ovšem neznamená bezhlavé „žiju tady a teď, všechno utratím a na zítřek kašlu“. Ne. Znamená to žít s respektem k budoucnosti, ale bez strachu z ní. Neztrácet dnešek ve stínu zítřka.
Poutnická paralela z přednášky Marka Orko Váchy
Marek Orko Vácha a jeho sdílení myšlenek a příběhů o tom, co je skutečně důležité… Městská knihovna v Praze
Když se podíváme na video Poutě a vnitřní cesty, uvidíme stejný příběh – jen jiným jazykem. Mluví o putování, které není jen o kilometrech a batohu, ale hlavně o návratu k sobě. O tom, že někdy musíme odejít, abychom se mohli skutečně vrátit.
Hlavní myšlenky Orko Váchy, které doplňují Nadine
- Cesta je očistná – od stresu i od kortizolu
Kortizol – hormon stresu – je tichý zabiják, jak se říká. V Houellebecqově Serotoninu zazní:
„Vypadá to, že jednoduše umíráte smutkem.“
Což zní dost hustě, že tolik nezáleží, co jíme apod., ale jaké jsou naše niterné emoce. Tělo si pamatuje, kdy jsme žili proti sobě. Pouť, ať už reálná nebo symbolická, je způsob, jak ten tlak uvolnit. Jak pustit, co nám už neslouží.
- Poutě vedou zpět k sobě – a ke smyslu
Vnější ticho (příroda, krajina) nám umožní slyšet vnitřní hlas. Hlavní otázka není „Kolik mám naspořeno?“, ale:
„Jsem na cestě, která mi dává smysl?“
- Nepotřebuješ být připravený – stačí vykročit
Přesně jako u financí. Nepotřebujete vědět vše. Stačí začít. Vyrazit, i když batoh není dokonale sbalený. Protože jak říká Nadine:
„Právě v nedokonalosti se skrývá opravdovost.“
Takže co z toho všeho?
Pokud jsi dočetl až sem, možná taky cítíš, že:
- Nechceš život přečkat v šedi plánů, tabulek a fazolí.
- Nechceš čekat, až bude „vhodný čas“ na krok vpřed.
- Možná toužíš po zmrzlině. Po lehkosti. Po něčem opravdovém.
A to je dobře.
Finanční gramotnost není umění být bezchybný. Je to odvaha žít – i s rizikem, že se občas spálíme.
A pouť není útěk. Je to návrat. K sobě. K radosti. K přítomnosti.
💬 Závěrečná otázka:
Až ti bude 85…
Budeš vyprávět o tom, jak jsi měl všechno perfektně spočítané?
Jak jsi měl barevně rozlišené rozpočty, bezchybné tabulky a nikde žádné zbytečné výdaje?
Neeee….
Anebo spíš o tom, jak ses jednou – navzdory obavám – přihlásil na kurz, který tě vždycky lákal, i když stál víc, než by „mělo být rozumné“?
Jak jsi s dětmi v dešti koupil zmrzlinu místo oběda a smáli jste se celou cestu domů? Jak jsi sebral odvahu investovat první tisícovku, i když jsi nevěděl moc o investování?
Anoooo…
Protože někdy stačí opravdu málo.
Ne celý plán. Ne jistota. Jen jeden krok navzdory nejistotě.
Stačí říct:
„Dnes udělám první krok.“
🧭 Výzva na příští týden: Dovol si vykročit
Zkus jednu z těchto věcí. Ne kvůli tomu, že bys měl, ale protože chceš žít vědomě a přítomně. Vyber si tu, která tě osloví:
- Napiš si na papír, jaký vztah chceš mít k penězům. Ne čísla. Emoce. Co ti mají umožnit?
- Založ si investiční účet. Klidně i s pár stovkami. Nejde o částku. Jde o odvahu.
- Zruš zbytečné předplatné. A za ušetřenou stovku si dej zmrzlinu. Doslova.
- Zeptej se někoho, komu věříš, jak nakládá s penězi. A buď ochoten se něco přiučit.
- Naplánuj si „pouť“ – malý či větší výlet bez cíle. Bez plánu. Jen s tím, co máš. A pozoruj, co ti řekne „cesta“ řekne o tobě a o tom, jak chceš prožít svůj ne jen ekonomický život.
Jaroslav Gall – píšu o tom, co nás všechny bolí, ale nikdo to nechce přiznat nahlas. Dneska o penězích. Zítra třeba o vztazích. (Tam se taky často přeplácí.)
14.6.2025, Jaroslav Gall.
Analýza zdrojů a tvorba ilustračních obrázků zpracována pomocí AI.
