Tenhle příběh mi vyprávěl můj kamarád o svém kamarádovi, který ho zažil na vlastní kůži…

Když loajalita zruinuje víc než rozvod

Ten příběh není nový, ale pořád bolí. Jeden člověk, jedna firma, desítky let práce. Trpělivě sbíral zaměstnanecké akcie jako by si střádal na zlatou sochu na hrob. Firma? Nortel Networks – v devadesátkách superstar telekomunikačního světa. Akcie vystřelené do nebes, každá tisková zpráva vypadala jako vstupenka do důchodu.

Zrození, vzestup a tvrdý pád Nortelu

Kdysi dávno, v éře, kdy internet teprve dostával křídla a všichni nosili roláky jako Steve Jobs, existovala firma jménem Nortel Networks. V Kanadě to byl takový ten mýtický obr – generoval miliardy, zaměstnával desítky tisíc lidí a na burze doslova kraloval. Třetina celé torontské burzy? Ano, to byla tahle digitální obluda. Nortel Networks – někdy známý jako Northern Telecom – byl v 90. letech telekomunikační ekvivalent rockové kapely Queen. Obří tržby, inovace, celosvětová expanze a zaměstnanecké akcie rozdávané jako lízátka ve školce.

Zaměstnanci si říkali, že když už makají dnem i nocí, alespoň si na důchod našetří skrze ty „zaručeně rostoucí“ akcie své milované firmy. Zmíněný kamarád žil a pracoval toho času v Kanadě– říkejme mu třeba Karel – si spořil svědomitě. Každý měsíc přihazoval do svého portfolia další kousek firemního zlata, až jednoho dne měl tolik akcií, že kdyby jejich cena zůstala na $300, mohl by v důchodu jezdit na golf v tryskáči.

Ale to by nesměla prasknout ta krásná digitální bublinka jménem „dot-com“.

V roce 2000 šlo všechno do kopru. Nortel ztratil hodnotu rychleji než kreditka v rukou shopaholika. Akcie spadly z výšin rovnou do kanadského pekla, a s nimi i Karlovy sny o jachtě, důchodu a životě bez instantních polévek.

Nestačil vám jeden příběh? Dobře, pojďme na další, i bez přímé účasti Karla.

Další příběhy tzv. Goril

V investičním světě nejsou gorily jen chlupaté bestie z dokumentů Davida Attenborougha nebo figurky v Donkey Kongovi. Jsou to firmy – ale ne ledajaké. Jsou to dominantní tržní predátoři, kteří si ukousli pořádný kus svého odvětví a konkurenci nechávají stát opodál s banánem v ruce a slzou v oku.

Tento pojem zpopularizoval Geoffrey Moore v knize The Gorilla Game jako označení pro technologické společnosti s vedoucím postavením na rychle rostoucím trhu. Nezajímá tě, jestli jejich akcie vypadají „předraženě“. Zajímá tě, kolik procent trhu zbaští. Všichni ostatní jsou jen komparz – gorila je ta, co určuje tempo evoluce.

Gorila je jako šéf diskotéky, co nejenže vlastní bar, ale ještě hraje DJ set, kontroluje šatnu a když je třeba, vyhodí hosty i s celou konkurencí. A v tomhle duchu ti tehdy analytici radili: „Najdi gorilu. Najdi ji dřív, než ostatní. A drž se jí, i kdyby ti mezitím zkrachoval zbytek portfolia.“

Investiční bestiář z roku 2001

V roce 2001 magazín Red Herring označil za „gorily“ následující firmy – tehdejší investiční modly. Co slibovaly, co ukazovaly, a co z toho (ne)vydrželo? Inspirováno článkem na iDnes.

1. Nokia – Alfa had, který se udávil jablkem

V roce 2001 byl svět ještě plný polyfonních vyzvánění a Nokia vládla kapesní džungli. Technologický náskok a mobily, které přežily i pád z balkonu. S tržním podílem přes 30 % a neustálým růstem byla finská firma s anténkou ztělesněním úspěchu. Flexibilita, vysoké marže, schopnost snižovat ceny a zároveň zvyšovat tržní podíl? Investorům se dělaly boule za ušima. Nokia nestačila tempu inovací. Snažila se pružně reagovat, snižovala ceny, ale pak přišel smartphone a Nokia zůstala s tlačítky v ruce. Jak víme dnes, být šéfem smečky neznamená, že tě nesežere iPhone. 
Ponaučení: Nevsázej jen na to, co právě frčí. I hadr s hadem (tedy Nokia s Hadem) může skončit v muzeu.

2. Broadcom – Král čipů a modemů

Široké pásmo bylo tehdy nové „zlaté tele“ – a Broadcom byl jeho vrchní velekněz. Ovládal 80 % trhu s čipy pro DSL a kabelové modemy a bral provize, ať už signál lítal drátem, satelitem nebo kouzlem. Kdo měl doma modem, ten měl v podstatě doma Broadcom. Tržby rostly z pár milionů na miliardu jako z vody. Analytici slintali.
Co se stalo: Technologie a standardy postupně dozrály a zlevnily (broadband už nebyl exotika). Broadcom přežil tím, že se rozšířil mimo kabel/DSL do dalších kategorií (switching, Wi-Fi, mobilní čipy atd. to je dlouhá sága akvizic). Měl i korporátní turbulence (např. účetní/option backdating problém a velká oprava účtování opčních programů v roce 2006). 2015 ho koupila firma Avago. Broadcom „nezemřel“, jen si vyměnil oblek i rodný list. Značka Broadcom tedy pokračuje, ale právní „přeživší entita“ je Avago.

Ponaučení: Mít monopol na něco, co každý potřebuje, je fajn. Dokud se nezmění technologie a někdo ti z té zlaté dojné krávy udělá jen kůži pod konferenční stolek.

3. Applied Materials – Technologický pick’n’mix

Když všichni dělají čipy, někdo jim musí vyrábět lopaty. Tedy stroje. A to byla Applied Materials. Se svým 31% podílem na trhu byla neochvějným dodavatelem nástrojů pro výrobu polovodičů. Sice šla nahoru a dolů s trhem jako horská dráha, ale pro ty, co věřili ve strategii „koupit a držet (a někdy brečet)“, měla smysl.
Ponaučení: I cyklické firmy můžou být ziskové – pokud máš nervy z titanu a neinvestuješ podle fází Měsíce.

4. Yahoo! – Šéf internetu, dokud nepřišel Google

Yahoo! – symbol internetové euforie. 150 milionů uživatelů, silná značka a reklamní tržby proudily jako pivo na vesnické zábavě. Jenže když začal trh střízlivět, ukázalo se, že závislost na reklamě není zrovna výživová pyramida. Růst zpomalil, marže klesly a místo dominance na trhu přišla otázka: „K čemu to Yahoo! vlastně je?“
Ponaučení: Popularita je fajn. Ale v byznyse je důležité mít plán B – a ne jen víc gifů.

5. Nortel Networks – Gorila na optickém tripu

Mistr optických kabelů a síťových řešení. Kontroloval 40 % trhu s optikou, sázel na mobilní sítě a zdravé výkazy. Jenže přišla technologická kocovina, účetní kreativa a bum – soudní vypořádání místo dividend.
Ponaučení: I když má firma 40% trhu, ještě to neznamená, že má 40% šanci přežít.

Shrnutí: Investiční safari není pro slabé povahy

Tyto firmy byly v roce 2001 „gorily“ – lídři, giganti, investiční miláčci. Některé přežily, jiné padly, další se transformovaly. Ale společný znak? I ty největší se můžou změnit v přerostlého lenochoda, když podcení vývoj. Takže až si budeš myslet, že jsi právě našel další gorilu, co tě odnese na zádech do důchodu… podívej se raději, jestli to není jen chlupatá opice s PowerPointem.

Hledej zoo, ne jednu gorilu

Diverzifikace sice nezní tak sexy jako „všechno na jistotu“, ale ušetří ti srdeční příhodu, pokud se z tvé jediné jistoty stane finanční Titanic. Nehledej gorilu. Hledej celou zoo.

Proč nestačí mít jen zaměstnanecké akcie

Zaměstnanecké akcie nejsou špatné – jako bonus potěší. Ale stavět na nich celý důchod je jako opřít žebřík o dům, který ti nepatří.

• Loajalita tě nespasí. Můžeš firmě sloužit jako švýcarský nůž, ale když přijde krize, poletíš bez ohledu na to, kolik akcií vlastníš.

• Diverzifikace je nutnost. Nesázej všechno na jednu firmu. Rozlož to – klidně i do něčeho nudného, ale stabilního.

• Vize ≠ realita. To, že CEO tvrdí, jak mění svět, ještě neznamená, že ho trh nezmění dřív než on vůbec spustí verzi 1.0.

• Účetnictví není pravda. I největší firmy padly kvůli číslům, která byla víc malba než bilance.

Poučení? Když ti firma nabídne akcie, fajn – ale nenechávej v tom všechno. Kup si i něco mimo ten tvůj pracovní mikrosvět. Klidně globální ETF nebo nemovitostní fond. Nebo brambory nebo rýži. Ty alespoň nevyhlásí bankrot.