„Everybody knows the dice are loaded,
Everybody rolls with their fingers crossed…“
– Leonard Cohen, Everybody Knows
Než si budete číst tenhle článek, pusťe si tu píseň…
V překladu: „Každej ví, že kostky jsou falešný, a každej hází se zkříženejma prstama.“
Leonard Cohen nebyl jen básník zoufalství, ale i velmi decentní prorok. Jeho slavná skladba Everybody Knows (Každej ví) zní jako hymna cyniků a vyhořelých romantiků. Jenže dnes by ten refrén měl jinou melodii. Místo „všichni vědí“ by zpíval spíš: „Všichni dluží.“
Protože jestli něco dneska opravdu víme – pak to, že jsme v mínusu. A že se s tím docela dobře učíme žít.
A mohli bychom to vztáhnout na finanční podobu dnešní západní společnosti. Protože jedno je jisté i u nás: české domácnosti i stát žijí na dluh – a naučili se s tím jakžtakž žít.
Zpíváme o penězích, protože brečet je příliš nákladné
Napsat písničku o financích? Zní to jako nuda. Ale jen do chvíle, než zjistíš, že se v ní objevuješ ty. Ty a tvůj účet. Ty a tvoje rozhodnutí, že „tentokrát už fakt začnu neutrácet za každodenní blbosti “. Jak by mohla vypadat přebásněná verze Cohenovy klasiky, kterou jsme pojmenovali „Všichni dluží“? Není to jen lehce ironická zábava. Je to drobný příspěvek k naší kolektivní terapii. Humor jako způsob přežití mezi výpisy, kreditkami a marnými pokusy spořit.
Posuď sám:
„Všichni dluží, účet zívá,
karta pípá, banka zpívá.
Splátky běží jako chrt,
a nula na účtu? Zase máš prd!“„Nájem stoupá, plat jde dolů,
každej měsíc jsi zas v bolu.
Každej tuší, že jsi v mínus,
všichni dluží – i ti slušní.“
Tak co, poznáváš se?
Finanční (sebe)klam jako životní styl
Co se nám „občas“ děje:
– Neplánovaný nákup: jdeš si do drogerie jen pro zubní pastu a odejdeš s kokosovým šamponem, očním sérem, voskem na vousy (ani je nemáš) a třemi baleními kapesníků v designu se sobem. Protože byly „výhodné“.
– Impulsivní objednávka: projíždíš e-shop se záměrem jen „kouknout“ – a do 15 minut máš v košíku džíny, které nepotřebuješ, hrnek s nápisem “Boss of Nothing”, a ten hloupý USB ohřívač na hrnek, který jsi stejně nikdy nezapojil.
– Schopnost utratit všechno ještě před výplatou: přesně víš, kdy ti přistane mzda – ale tvůj účet je v minusu už tři dny předtím, protože sis „dopřál malou odměnu“ za to, že jsi vůbec přišel do práce. Odměna = čtyři obědy v bistru, nová sportovní čelenka a předplatné aplikace na produktivitu, kterou sis ještě ani neotevřel.
Co my na to? Ale my nejsme přece tak hloupí! My víme, co děláme. Jsme jen trochu unavení a potřebujeme svou roztěkanou mysl zahojit. Jen si to nechceme přiznat. I já, neboj. Proto o tom píšu…
„Každej den nový složenky chodí,
a ty nevíš, jestli z toho vůbec vyjdeš živý.“
Vítej v klubu.
Touha po pasivním příjmu. Realita: aktivní zadlužení.
Internet je plný videí, kde někdo tvrdí, že „už nepracuje“, protože vydělává v noci, zatímco spí. Je to hezká představa. Taková finanční verze Sněhurky. Realita je ale blíž něčemu jako Šípková Růženka v exekuci.
„Všichni chtěj pasivní příjem,
pak nakoupí Bitcoin, možná přijde průjem.
Klikneš na reklamu jak král,
a ráno přijde finanční zmar.“
Snít není problém. Problém je, když tvoje sny mají kreditní rámec a dvanáctiměsíční splátkový kalendář.
Bohatství jako zážitek: mýtus, který prodává
Říká se, že bohatství není o penězích, ale o zážitcích. To je hezké, pokud tím nemyslíme zážitky typu „koupil jsem si permici do fitka a teď jím rohlíky s kečupem“.
Finanční gramotnost dnes zní skoro vulgárně. Přitom jde jen o schopnost neutratit všechno hned a chápat rozdíl mezi nutností a blbostí. (Spoiler: „Airfryer za 4 990 Kč“ není nutnost. Ani když je ve slevě.)
Cohen zpíval:
„Everybody knows the fight was fixed,
The poor stay poor, the rich get rich…“
Aneb „Každej ví, že boj byl předem daný, chudí zůstanou chudí, bohatí jsou pořád bohatý.“ Ale pozor – to není výmluva. To je konstatování. A tvá šance s tím něco udělat.
Závěr pro ty, co mají chuť změnit aspoň něco (nebo aspoň refrén)
Finanční realita tě možná neuspokojí. Ale pořád máš volbu – buď se budeš dál tvářit, že všechno zvládáš, nebo si přiznáš, že jsi jen o trochu sofistikovanější varianta člověka, co nechává upomínky růst jako kvasnice.
A pokud se chceš aspoň zasmát, pusť si nějaké vtipy se Zdeňkem Izerem, než ti přijde další faktura:
„Každej zmrzne, účet hoří,
úrok stoupá, tvoje holka zuří.“
Není to úplně píseň naděje. Ale je upřímná. A někdy stačí i to málo – třeba přestat klikat „přidat do košíku“ a místo toho si přidat do života trochu rozumu.
Jaroslav Gall – píšu o tom, co nás všechny bolí, ale nikdo to nechce přiznat nahlas. Dneska o penězích. Zítra třeba o vztazích. (Tam se taky často přeplácí.)
Jak by mohla vypadat tahle píseň?
🎶 Všichni Dluží 🎶
(melodii si představuj sám :)
Sloka 1:
Všichni dluží, rozpočet v háji,
úroky letí a banka se tváří „All right“.
S kreditkou v slzách hledáš klid,
a „bezúročně“? Ha, to byl vtip.
Všichni vědí, že nájem je zlo,
výplata přišla – a už je to pryč, no.
Všichni vzdychaj…
Jo, všichni dluží.
Sloka 2:
Všichni vědí, že karta je v limitu,
daňový přiznání? Lež jak od baronů Prášilů.
Za kafe jsi prodal svou duši hned,
jsi na mizině, i když máš ještě třicet let.
Každej den nový složenky chodí,
a ty nevíš, jestli z toho vůbec vyjdeš živý.
Všichni sténaj…
Protože všichni dluží.
Refrén:
Všichni sní o pasivním příjmu,
ale koupí krypto v afektu.
Kliknul jsi na odkaz, šel po slevě,
a teď nemáš na krém proti vyrážce.
Všichni doufaj, ale nikdo neví,
jak zkrotit ty dluhy, co rostou denně.
Všichni mrznou…
Zatímco úroky rostou…
***
14.6. 2025, Jaroslav Gall
Básník ze mě bohužel nebude, přebásnění zařídila AI, korekce však byla třeba…
