Česko na špici

Už jsme to vícekrát zažili: české země byly v evropské první lize, když jsme byli centrem moci a institucí (Přemysl Otakar II., Karel IV.), magnetem pro vědu a kulturu (Rudolf II.) a později průmyslovým motorem regionu (19. století a 1. republika). Fakt: v těchto obdobích jsme měli kombinaci ambice, schopných lidí, kapitálu a prostředí, které umožnilo tvořit věci s vysokou přidanou hodnotou. Domněnka: zopakovat to můžeme, ale ne kopií minulosti, spíš stejným principem: přestat být „dodavatel“ a znovu být „autor“; investovat do vzdělání, výzkumu, chytrých firem a dlouhodobých pravidel, i když to krátkodobě bolí. Jinými slovy: už jsme uměli být dějištěm, ne jen kulisou, takže otázka není „jestli to jde“, ale „jestli to zase budeme chtít“.

Když chceš posunout svou práci dál, posílit vizi a dát jí hlubší smysl… Aby nás „něco“ nakoplo/motivovalo, ani snad nemusíme k tomu číst Robina S. Sharmu: Kdo bude plakat, až tady nebudeš:

„Kolik životů ovlivníte za dobu, co máte tu výsadu kráčet po této planetě? Jaký dopad bude mít váš život na generace, které přijdou po vás?

Někdy ti do hlavy spadne věta a udělá tam pořádek. Mně se to stalo u Forbesu. A nebyla to věta o výnosech, ale o Česku. Tři týdny jsem si čistil hlavu v Kolumbii. Měl jsem ji úplně prázdnou. Až jsem se začínal obávat, co budu dělat po návratu. Ještě v letadle zpět jsem se začetl do rozhovoru s novým nadějným rektorem ČVUT Michalem Pěchoučkem. Mě jako absolventovi ČVUT to znělo jako rajská hudba… M. Pěchouček ve zkratce říká:

„Kapitálu a úspěšných lidí je tady hodně. Kdyby změnili přístup a investovali do budoucích možností, katapultovalo by to Česko někam jinam.“

A ještě jedna, která píchne do žeber: „Budoucnost není v továrnách na autodíly.“

A přesně tady mi to docvaklo:
Nechci dělat jen poradenství, jak nastavit kormidlo rodinným financím. Nechci být jen člověk, co „jen spravuje“. Chci být člověk, co posouvá. Co pomáhá těm, kteří vydělali velké peníze, aby se stali investičními dobrodruhy a kus svého majetku proměnili v něco, co bude jednou naše děti dědit nejen na účtu, ale i v reálném životě a dobře postavených základech prosperity této země. Chci, aby české peníze postavily českou budoucnost!

O čem mluvím, když říkám „dobrodružství“

Ne o bezhlavém skoku z útesu. Spíš o výpravě, kde máš: mapu (plán), kompas (smysl), a neprůstřelnou vestu (řízení rizika).

Protože Česko dnes nepotřebuje další hrdiny na LinkedInu. Potřebuje, aby se kapitál choval jako klíčící semínko, ne jako suvenýr. A aby část našich peněz nezmizela do světa (ETF indexů většinou v USA) jen proto, že „tak to dělají velcí kluci“.

Proč je to pro lidi s majetkem prakticky výhodné (nejen ušlechtilé)

Tady je real talk. Důvodů je víc než „dobrý pocit“:

1) Vlastní příběh, který má váhu
Majetek může být jen statistika. Nebo může být podpis pod budoucností téhle země.
A tenhle podpis je zvláštní tím, že se nedá koupit ani zrychlit. Musí se odžít.

2) Chytré rozdělení rizika: mít v portfoliu i budoucnost
Klasická aktiva jsou často jako beton: drží, ale netvoří nové životem pulsující město. Neříkám „dej tam všechno“. Říkám: dej tam rozumný díl, který má šanci změnit hru.

3) Ochrana proti scénáři „budeme jen dodavatel“
Když investujeme jen do toho, co už umíme, hrozí nám role šikovných rukou bez hlavy. A to je pro Česko drahá a riskantní pozice.

4) Dědictví s vysokou přidanou hodnotou
Majetek se dá zdědit za 10 minut. Ale funkční země (kde je dobré žít, podnikat, studovat) se dědí generace?

Jak vypadá „nakopnout Česko“, aby to nebyla pohádka

Chceš konkrétně? Tady jsou příklady směrů, které dávají smysl i pragmatikům a zaznívají v rozhovoru ve Forbesu:

Za prvé technické školy a výzkum: když špičky z univerzit dostanou prostor, vznikají firmy, patenty, know-how, export. Za druhé AI infrastruktura u nás: třeba projekt „Czech AI Factory“ v Ostravě, kde má vyrůst zázemí pro rozvoj AI a spolupráci firem s výzkumem. To je přesně ten typ „továrny“, kterou chceme: ne na šroubky, ale na mozky.

A konečně za třetí: Růstové české a evropské firmy: ty, které budují produkty, ne jen služby na objednávku. A to je téma, ve kterém mohu pomoci i já.

Co je fakt a co je můj pohled

Fakt: Česko má kapitál i schopné lidi a investice do „budoucích možností“ mohou zemi posunout, jak říká i sám Pěchouček, stavitel businessů světové extratřídy.
Můj pohled: největší brzda bývá psychologická: „Proč bych riskoval, když už mám?“ Jenže právě ti, co už mají, si můžou dovolit být rozumně odvážní.

Moje role: Finanční bodyguard v nové misi

Já nejsem kazatel ani venture guru. Jsem člověk, který umí udělat z velkých peněz:

  • plán (kolik, proč, na jak dlouho),

  • limity (kolik risku je ještě zdravé),

  • diverzifikaci (aby jedna chyba nebyla konec),

  • a hlavně klid (protože panika je nejdražší položka portfolia).

Řeknu to jednoduše: Chci chránit majetek. A zároveň pomoct, aby část majetku chránila budoucnost Česka.

3 pilíře:

  1. Brnění: ochrana, rezerva, stabilita

  2. Motor: růst, chytrá alokace, disciplína

  3. Odkaz: budoucnost Česka, vzdělání, inovace, vyšší přidaná hodnota

Výzva místo závěru

Pokud máš majetek, který už dávno není o přežití, pojďme se bavit o tom, jak z něj udělat motor pro tuhle zemi.
Ne proto, abychom byli „hodní“. Ale proto, abychom byli chytří. A aby jednou naše děti nemusely odjíždět za budoucností jinam. Respektive měli nějakou budoucnost…

Jsi to ty, komu tyto řádky rezonují a chce s tím něco dělat. Nebo víš o někom? Propoj nás!

„Bohatství je energie. Otázka je, kam ji pošleme.“

Tak pojďme si vyhrnout rukávy!

Bonus ve formě citace Tomáš Sedláčka

V jeho příspěvku „Dochází Číně ekonomický dech? Kdo je na řadě další? USA nebo EU?“ zaznívá následující:

„Evropa free. Zkrátka, z mírného odstupu na tom Evropa pohříchu není tak špatně, jak se nám všem zdá. Evropa má na své straně svobodu, kdežto ostatní režimy přitvrzují. Evropa má ještě mnoho prostoru pro růst jen z titulu práce na své vlastní integraci – a zdá se, že si to uvědomujeme a že Evropa jde konečně sama do sebe. Jinými slovy, Evropa není vůbec bez naděje. Naopak. Nejenže to pomalu vypadá, že zůstává posledním majákem svobody ducha a neútočného chování vůči okolním zemím, ale může se stát – pokud to s integrací vnitřního trhu EU začneme brát vážně – dokonce po dlouhé době tahounem.“

Co to pro nás znamená? Další možnost pro uvědomění si našeho potenciálu a hozené rukavice!

Jaroslav Gall, finanční bodyguard, 20.1.2026

Související články s Private equity:

Když peníze nechtějí stát frontu na burze

Výchova investorů v Čechách – od vkladní knížky až po private equity

Penzijní revoluce a private equity

Zdroj inspirace: rozhovor s Michalem Pěchoučkem ve Forbes Česko. Díky!

Vize

„Moje práce je chránit a zhodnocovat majetek. Ale mám ještě jednu misi: aby část českých peněz pracovala pro českou budoucnost. Ne naivně, ale s plánem, limity rizika a diverzifikací. Protože máme kapitál i schopné lidi. Když se část z nás rozhodne investovat do budoucích možností, může to Česko posunout o ligu výš.“

Titulní obrázek: prompt Gemini, realizace Gamma

Podobné články